Kniha Polyxena z Lobkovic, anotace
Provdat se za stárnoucího Viléma z Rožmberka se mladé a krásné Polyxeně neuvěřitelně příčí, ale kvůli zadlužené rodině se nakonec sňatku podvolí. Vilém záhy po svatbě umírá, aniž by zanechal dědice. Smířená s údělem vdovy se Polyxena upíná k Bohu, pak ale poznává Zdeňka Popela z Lobkovic a osudné setkání jí do života vnese nejeden zázrak, po kterém tolik toužila.
Kniha Polyxena z Lobkovic, on-line ukázka
Všechno je, matko, domluvené, pan Vilém je naší Polyxenou nadšený a hodlá veřejně oznámit zásnuby,“ sděloval Jan polohlasem Maríi, sotva seskočil z koně na nádvoří Pernštejnského sídla na Hradčanech. Šeptal, protože k nim vyběhla i Polyxena, aby se s bratrem přivítala, a Jan nevěděl, jak by se na takovou důležitou novinu tvářila. Než odjel do Třeboně, nechtěla o sňatku ani slyšet a on ji nedokázal přesvědčovat, dokud si sám nebude jistý Rožmberkovými plány. „Naše Polyxena udělá, co je správné pro ni i pro celou rodinu,“ odpověděla María a otočila se k dceři. „Musíme si vážně promluvit,“ pohladila ji jemně po tváři. „Hned jak si Jan odpočine a shodí jezdecké šaty, dám připravit horké víno s kořením.
Bude tě to zajímat,“ ujistila dceru a zamyšlená odcházela. „Jak víš, drahá sestro, sešel jsem se s Rožmberkem,“ začal slavnostně Jan. „Musím říct, že šlechtic vypadá velmi dobře. Oblečený podle poslední módy, dbá nejen na sebe, ale také jeho třeboňské sídlo a dvůr jen září okázalostí a hojností.“ Jan se na chvíli odmlčel a sledoval, jak jeho řeč na nešťastnou sestru zapůsobila. Do tváře jí ale neviděl, protože Polyxena sklonila bezmocně hlavu. „Vy už jste rozhodli za mě,“ vyjelo z ní po chvíli trucovitě. „Ale to se raději nechám zavřít do kláštera, než abych žila po boku starého muže.“
