Kniha Drsné časy, anotace
Kilkenny by se rád konečně usadil a zbavil pověsti pistolníka. Jenže v okolí místa, které si pro ranč vybral, zuří válka mezi starousedlíky a bohatým a bezohledným statkářem Tetlowem. Ten by jejich pozemky rád získal: buď lacino koupil, nebo se neštítí uchýlit ke špinavým praktikám. V takové situaci přece nemůže čestný chlap jen nečinně přihlížet.
Kniha Drsné časy, on-line ukázka
Lance Kilkenny sjížděl z kopců a blížil se k východní polovině městečka. Nezastavil, dokud nedojel k dostavníkové stanici, kde sesedl a uvázal svého vysokého plaváka k zábradlí. Zůstal chvíli stát, rozhlédl se po vývěsních štítech a ubalil si cigaretu. Pozorně si městečko prohlížel, protože na ně byl zvědavý, a hlavně chtěl zjistit, jestli zde u někoho třeba nevzbudí nežádoucí pozornost. Shýbl se pod zábradlí, poopravil si klobouk na hlavě a upřel pohled na povaleče, který se opíral o zeď stanice. „Máte pěkné městečko,“ prohodil. Pobuda se po něm podíval koutkem očí a všiml si dvojice nízko zavěšených revolverů.
„Počítám, že jo,“ zahuhlal a otřel si hřbetem ruky ústa. „Už jste viděl Dolana?“ „Neznám ho,“ opáčil Kilkenny. „Kdo to je?“ Povaleč se trochu narovnal a trhl hlavou směrem k západní části městečka. „Chlap, kterýho je dobrý znát, jestli se chcete zdržovat někde tady kolem.“ Pak se otočil na podpatku a klátil se pryč. Kilkenny se trochu zamračil a díval se za ním. Potom se obrátil a vydal se k hotelu. Lance byl vysoký dost přes sto osmdesát centimetrů, s širokými rameny a svalnatými, silnými pažemi. K tomu měl úzký pas i boky, a když kráčel, připomínal chůzí spíš zálesáka než jezdce. Došel k hotelu Westwater a zamířil do jídelny. Tam se posadil ke stolu skoro v koutě místnosti.
