O čem kniha Ohnivá stopa je?
Historická Francie, požáry a psychiatr, který se vydává po stopách uprchlé chovankyně. Jenže pro Alana to není pouze pacientka, ale i bývalá milenka. Podaří se mu ji vypátrat dřív, než uhoří další lidé? A zakládá ty požáry ona?
V roce 1926 se Francií šíří nevysvětlitelné požáry, ale brzy začnou stopy ukazovat na Evu Hájkovou, která je uprchlou chovankyní ústavu. Proto kroky policie zamíří za Alanem, který byl jejím psychiatrem. Alan se sice chvíli zdráhá, ale potom souhlasí, že se pokusí kriminalistům pomoci a začíná pátrat po Evině minulosti, která by ho měla dovést k tomu, kde se v současnosti nachází…
Ohnivá stopa mě nalákala honem na žháře a zajímavou obálkou. A co na knihu říkám po jejím přečtení?
Abych pravdu řekla, tahle kniha se mi hodnotí hodně špatně. Na jednu stranu to nebylo špatné čtení, ale na tu druhou mi kniha vůbec nesedla. Ať už jde o samotný styl vyprávění autora, kde skáče mezi pohledy jednotlivých postav bez předchozího upozornění nebo v absenci kapitol, což mi v knize vadí vždycky, protože ji nerada zavírám, dokud nedočtu kapitolu. Ani hlavní postavou doktora Alana si u mě autor skóre nevylepšil.
Co se týče samotné zápletky, nejde ani tak úplně o klasické detektivní vyšetřování, ale spíše o zjišťování minulosti podezřelé osoby obohacené o sondu do psychologie člověka. Místy je tak text trošku zdlouhavější, ale autor to vynahrazuje skvěle zpracovaným poválečným stavem, protože s vylíčením dopadů války na lidi jsem byla velmi spokojená.
Ohnivá stopa je tak knihou, která nenadchne, ani neurazí. Rozhodně se u jejího čtení nebudete nervovat napětím či klepat strachy. Jde spíše o odpočinkovější čtení, které se zaměřuje hlavně na psychologii člověka.
