Kniha Poslední Přemyslovna, anotace
Letmé setkání s polským knížetem Javorským je pro mladinkou Anežku Přemyslovnu osudné, i když to v té chvíli neví. Zatím jen plná vzdoru odmítá sňatek, který pro ni domluvila matka Alžběta Rejčka a matčin milenec, mocný pan z Lipé. Dívčí vzdor však může být špatný rádce a hra o lásku ošidná…
Kniha Poslední Přemyslovna, on-line ukázka
Jen pojď,“ zamumlala Grifina s pocitem, jako by se vynořila z hluboké tůně. Anežka přeskakovala z dlaždice na dlaždici, ale při pohledu na výraz staré dámy zůstala zaraženě stát. „Ty se na mě pořád zlobíš, paní babičko.“ Grifina vzdychla, až se jí zavlnila hruď, a diamantový řetěz, dávný dar od synovce Václava, zablýskl. „Ne, jenom jsem se zamyslela. Nechci kazit předvečer oslavy hříchem hněvu ani sobě, ani tobě. Ovšem,“ pokusila se zamračit, „chválit tě nebudu.“ „Takže se přece zlobíš.“ Anežka k ní přeběhla, přitiskla tvář k jejímu rameni, vtiskla jí rychlý polibek někam za ucho za vdovský čepec a mazlivým hláskem zaprosila: „Paní babičko…
Povídej, jak to bylo, když jsem byla malá a ty jsi mě viděla poprvé.“ „Už zase? Je to s tebou kříž, slyšela jsi to aspoň tucetkrát.“ „To přece nevadí. Pak poznám, že se opravdu nezlobíš. A začni od mnicha!“ To dítě ví, jak na mě, pomyslela si Grifina. A popravdě, i když dělám drahoty, vzpomínat na den, kdy jsem ji viděla poprvé, mě těší jako ji. Anežka se najednou prudce napřímila, vykulila oči, až zasvítila bělma, a začala ze sebe chrlit: „Jak jsi přijela na Hrad, protože sis myslela, že je už opravený po požáru… Shořel, když se mamá vdávala, a hořelo tak strašně, že holubi padali mrtví k zemi. Úplně, úplně –,“ až nadskočila nadšením, „upečení!“ „Jestli chceš povídat sama – “ „Ne, ne, už mlčím! Teď přijde mnich.“
