O čem kniha Na stárnutí nemám čas je?

Kniha Na stárnutí nemám čas na mě zpočátku působila, že se bude jednat o humorné oddechové čtení. Styl vyprávění je totiž takový, že hlavní postava promlouvá k nám čtenářům a je to takové osobnější, jak kdyby si člověk povídal se starou známou.

Prvních asi sto stran na mě působilo skvěle, hlavní hrdinku Milu jsem chápala, přišlo mi to velmi odlehčené a říkala jsem si, že to je ideální čtení pro mě. Bohužel, ve finále tomu tak nebylo. Ono je fajn, vidět, že i starší lidé si rádi užívají a že si z něčeho jentak nesednou na zadek. Ale Mile je šedesát let a na můj vkus se chovala jak zaseklá puberťačka. To co předváděla, se mi úplně k tomu nehodilo.

Samotné vyprávění, jak jsem psala, je fajn, ale postupem času si všimnete, že se Mila neustále opakuje. Něco řekne a o pár vět později to zopakuje znovu. A ne není to bohužel jen jednou, ale je to opravdu dost času a je to rušivé. Působilo to na mě, jak kdybychom my čtenáři byli hloupí a nedokázali si zapamatovat fakta.