O čem kniha Osudy českých šlechtičen je?

V dětství ve stínu otce, v dospělosti ve stínu manžela.

Takový byl osud předurčený českým (i jiným) šlechtičnám. Přesto se některé z nich dokázaly prosadit a zapsat se do dějin svým vlastním jménem, nikoli manželovým. Podnikatelka, ochranitelka, matka podporující své děti i manželka pomáhající v kariéře manželovi. To všechno české šlechtičny dokázaly být. Slávka Poberová o nich napsala knihu Osudy českých šlechtičen, která mě v mnohém překvapila. Stojí za přečtení?

Jak napovídá název i jak jsem naznačila v úvodu, tato kniha vám představí řadu českých šlechtičen, které se díky svému talentu, schopnostem a píli dokázaly prosadit po boku svých slavných manželů. Bez jejich pomoci a přičinění. Řada z nich přitom své muže, syny i dcery podporovala a dokázala jim pomoci na významné posty.

Slávka Poberová představuje v jednotlivých medailoncích ženy z vyšších vrstev, od Perchty z Rožmberka, přes Annu z Hradce a Polyxenu z Perštejna až po Paulinu ze Schwarzenbergu. Některá jména jsou zvučná a budou je znát i lidé, kteří českým dějinám moc neholdují. Jiná budou zcela neznámá. Já osobně většinu šlechtičen znala. Snad jen dvě mi byly neznámé. Přesto jsem se dozvěděla mnoho zajímavostí.

Slávka Poberová pojala představení těchto žen velmi zajímavě. Očekávala jsem populárně naučnou literaturu, stroze leč čtivě informující o těchto ženách. Dostala jsem však medailonky psané v ich-formě.

O svých osudech vypráví samy šlechtičny, což je samo o sobě zajímavé. Dává to autorce prostor vžít se do „hrdinek“. Na můj vkus to však autorka dostatečně nevyužila. Styl, kterým jednotlivé ženy představovala, by vyzněl mnohem lépe, kdyby zvolila klasický způsob pro populárně naučnou literaturu. To ale může být jen můj dojem. Faktem je, že její pojetí je originální.