O čem kniha Vzpurná princezna je?

Louisa už má dost života v paláci, který je pro ni jako pozlacená klec. Zvlášť pod přísným dohledem své matky Viktorie, která má naprosto jasno v tom, jak by se Louisa měla chovat. Princezna ale udělá něco šokujícího, začne navštěvovat lekce výtvarné školy, kde stojí nazí modelové. Aby toho nebylo málo, zamiluje se do svého učitele. Jenže bez ohledu na to, co chce, je pořád princeznou a ty mají své povinnosti.

S autorčiným stylem psaní jsem měla velký problém. Možná za to částečně mohlo i to, že je kniha napsaná z pohledu třetí osoby, ale přišla mi hodně odosobněná. Kvůli tomu jsem se do příběhu vůbec nemohl začíst, celou dobu jsem měla dojem, jako kdybych četla technický návod, který sice vyprávěl o různých emocích, ale nedokázal je jasně popsat.

Když jsem začala číst, měla jsem trochu problém zorientovat se v ději, ale to se po pár kapitolách ustálilo a až na pár výjimek jsem pak už neměla problém se v příběhu vyznat.

Námět příběhu je sice zajímavý, ale asi i v kombinaci s nezáživným stylem psaní mi přišel zdlouhavý a nudný. Některé věci se v něm omílaly pořád dokola, a když se objevila nějaká hodně zajímavá část, tak vlastně ani moc zajímavá nebyla, protože tam chyběly právě ty emoce, něco, které by mě vtáhly do děje.

Vzpurná princezna pro mě byla bohužel zklamáním. Ale je to především proto, že mi nesedl autorčin styl psaní, od čehož byly odvozeny ostatní věci. Pokud vás tahle kniha láká, rozhodně vás od ní nechci odrazovat. To, jak někomu sedne styl psaní je hodně individuální věc a to, že nesedl mně, neznamená, že nemůže sednout vám. Někoho by mohl zaujmout právě styl psaní. Ale pro mě je kniha bohužel slabý průměr.