Kniha Žena, která začala žít, anotace
Po dramatických událostech tráví Pearl poklidný život s manželem v malém domku na francouzském venkově. Matka jí zemřela a s otcem ztratila kontakt již dávno. Když se jí ozve bratr Greg s tím, že otec umírá, chce ho jet navštívit, ale přijede pozdě. Po pohřbu se dozví, že jí odkázal deníky psané těsnopisem, které Pearl postaví tváří v tvář vlastním dávným tajemstvím.
Kniha Žena, která začala žít, on-line ukázka
Naše chata byla Dennyho pýchou, radostí a druhým největším úspěchem jeho života (svatba se mnou se samozřejmě řadila na první místo). Začal ji přestavovat dávno předtím, než jsme se seznámili, a zamýšlel do ní jezdit jen o prázdninách. Nikdy nepředpokládal, že se do Francie nastěhuje natrvalo. V době, kdy kreslil plány domu, mě ještě neznal, ale přesto zbudoval v horním patře pokoj, který byl jako stvořený pro mě. Říkali jsme mu moje pracovna, ačkoli jsem tam neměla nic na práci. Zde jsem sedávala, když jsem si chtěla v tichu a klidu číst, malovat nebo se zahloubat do studia francouzštiny. Z velkého okna byl výhled na stromy – všechna naše okna směřovala do lesa – a díky tmavě zelenému obložení působila místnost jako pokračování lesního porostu.
Na policích stály moje knihy o umění, přírodě a francouzštině a parapet byl zaplněný barvami a zavařovacími sklenicemi se štětci a pastelkami. Líbilo se mi, jak sluneční paprsky prosvítají skrz sklenice a vrhají na stěny duhové hranoly světla. Jakmile jsem ale do pracovny donesla deníky, najednou přestala být mou oázou klidu. Plátěná brašna se jako bubák krčila v rohu a při každém příchodu na mě vybafla. Ještě jsem deníky nedokázala otevřít. Vlastně jsem měla problém dělat cokoli. Posadila jsem se ke knize nebo ke křížovce, ale nevnímala jsem je.
