Kniha Letní vzplanutí, anotace
Sedmnáctiletá Val právě končí druhý ročník gymnázia a před ní jsou dva nejkrásnější měsíce v roce. Jenže s rodiči za zády nehrozí, že by si mohla užít nějakou zábavu nebo snad dokonce prožít letní lásku. Tohle léto bude zaručeně ztracené. Netuší, že odjezd na tábor jí obrátí život vzhůru nohama a zjistí, že někdy má člověk to, co hledá, přímo před nosem…
Kniha Letní vzplanutí, on-line ukázka
Ráno jsem se probudila celá rozlámaná z tvrdé postele. Ploužila jsem se do koupelny jak mátoha, vděčná za to, že holky ještě nevstaly, protože narazit tady na mě, tutově by si myslely, že jsem nějaké strašidlo. „Ty postele jsou peklo,“ vyhekla Erika, když se snažila chvíli po mně vyhrabat na nohy. „Ten, kdo je vyrobil, by se měl smažit v pekle. Hned vedle toho, co na ně pořídil ty příšerný matrace. Z tý mojí snad leze péro. Myslíš, že někdy slyšeli o paměťový pěně?“ „Pochybuju,“ vydolovala jsem ze sebe chabý úsměv. Hodila jsem na sebe sportovní oblečení a vylezla schody nahoru, abych vzbudila holky. Přísahám, že jsem při každém kroku cítila každičkou, i tu úplně nejmenší kůstku v těle. Zatímco já se pohybovala jen silou vůle, holky už byly náramně čilé.
Byly oblečené a celé natěšené na rozcvičku. „Bože, ty jsou aktivní,“ děsila se Erika, když kolem ní proběhly rychlostí blesku a radostně přitom výskaly. Stejně natěšeně se tvářili i kluci. Když jsem se vyploužila za štěbetajícím klubkem holek na verandu, kluci už tam stepovali. Američan nás zpražil pohledem a z výšky svých sedmi let prohlásil se značnou dávkou despektu v hlase: „No jo, ženský! Jsme tady málem zapustili kořeny, než vy se vyhrabete.“ „Zapustili kořeny? Ty víš, co to znamená?“ podivila jsem se a Američan nevzrušeně pokrčil rameny.
