Kniha Nečekej, až vyjde slunce, anotace
Julia vede úžasný život – ovšem jen na Instagramu. Ve skutečnosti to žádná sláva není. Manžel ji opustil, zůstala sama s dítětem ve skromném suterénním bytě a její e-shop nevydělává. Když se do sousedního domu nastěhuje přitažlivý sochař Alex, Julia se rozhodne jednat… čistě obchodně, pochopitelně.
Kniha Nečekej, až vyjde slunce, on-line ukázka
Seděla jsem toho rána na dvoře za domem, před sebou už čtvrté kafe. Před chvílí odešla kamarádka, když mě předtím vyfotografovala, profesionálně vyretušovala a vypila si se mnou kávu číslo tři. Elif pracovala jako grafička na volné noze pro různé kolínské reklamní agentury a naštěstí taky pro mě, za přátelskou cenu. Po každém focení zůstávala na snímcích navzdory rafinovanému nalíčení a pečlivě naaranžované scéně spousta detailů od dvojité brady po fleky na ubruse, které by umístění na Instagramu podstatně znehodnotily. Teď už se k mému snímku trousily první komentáře, na které jsem coby zkušená instagramerka odpovídala ihned ze smartphonu. Přišly už taky tři objednávky na náramky v barvě #brightmorning – takže se dalo předpokládat, že jich bude ještě daleko víc.
Náramky hned zabalím do látkových sáčků, jejichž nádherný květinový vzor je imitací nástěnné tapiserie z jednoho francouzského kláštera, kde jsme s Elif před mnoha lety při svých toulkách s batohem na zádech přenocovaly. Dcerka Fee postříká každý sáček kapičkou voňavky a pak ho vložím spolu s účtem do obálky a odnesu na poštu. Můj šálek zatím ještě nebyl prázdný. Právě jsem se chystala dopít poslední doušky, když mě seshora postihla sprška podobná průtrži mračen, jak soused Erbslöh z podkrovního bytu jako každé ráno zaléval svoje muškáty – a dnes i můj šálek a holé nohy. „Dobré jitro, pane Erbslöhe!“ zavolala jsem směrem vzhůru. „Ach, dobré jitro, paní Brassová. Bez vaší slečny dcery si vás člověk skoro nevšimne. Snad jsem vás nepolil. Kdepak dnes maličká je?“ „Ve svém pokoji, maluje si.“ V této chvíli to naštěstí byla pravda.
