Kniha Zvěrolékař zasahuje, anotace

Jaké to je léčit epileptického pštrosa nebo kočku, která spolkla měděnou minci? Philipp Schott vypráví kuriózní příběhy o svých zvířecích pacientech a dělí se také s vtipem a nadhledem o cenné rady a triky, které mohou být pro vás jako majitele zvířecích mazlíčků užitečné: třeba jak podat kočce lék nebo co s rybou, která spolkla další rybku.

Kniha Zvěrolékař zasahuje, on-line ukázka

Zamyslete se nad pštrosem

Zkuste vzít v úvahu epileptického pštrosa. Tři nejčastější otázky, které mi lidé pokládají, když zjistí, že pracuji jako veterinář, jsou:

1. Jaké neobvyklé zvíře jste ošetřoval?

2. Jak často vás něco pokouše?

3. Nevíte, proč má kočka mé tety vyrážku?

Zatím pomineme tu poslední otázku a druhou už jsem předem zodpověděl, ale neobvyklé zvíře si pár poznámek zaslouží. První neobvyklé zvíře, s nímž jsem se ve své práci setkal, když vyloučím vyšinutou kočku své přítelkyně, byl pštros. To bylo před šestadvaceti lety během čtvrtého ročníku mého studia veteriny v Saskatoonu. Už si nevybavím jeho pravé jméno, ale z důvodů, které se záhy ozřejmí, mu budeme říkat Johny. Majitel přivezl Johnyho na vyšetření, protože pštros trpěl záchvaty. Zkuste se nad tím na chvíli zamyslet.

Dospělý pštros, jako ten v našem příběhu, dosahuje běžně výšky dva až dva a půl metru a váží 130 kilogramů. V obou ohledech více než já nebo vy (omlouvám se za opovážlivý odhad). Navíc má dlouhé nohy, díky nimž dokáže jedním krokem překonat čtyři a půl metru, pařáty jako hřeby na železniční pražce a svaly dost silné na to, aby vám rozpáral břicho. No prosím, rozpárané břicho, tohle riziko uváží málokdo. Zato mozek má pštros přinejlepším menší než vlastní oční bulvu, a když ho postihne záchvat, zmizí i to drobné zrnko rozumu a pak to vypadá, jako když se zavázanýma očima žonglujete s motorovou pilou.