Kirsty Kimballová se musela ptát sama sebe, jestli vstup do Rotary klubu byl opravdu dobrý nápad. Jednou z jejích povinností coby oddané rotariánky bylo dostavit se sem, do téhle studené velké místnosti v horním patře městské radnice, a účastnit se zkoušky pěveckého sboru na velkou událost nadcházejícího svátečního období. Proto tady teď trčí, pozorně sleduje text a ze všeho nejvíc si přeje, aby byla doma. Za „velkou událost“ tuhle záležitost označují jenom dlouholetí příslušníci Rotary klubu. Oficiálně se to nazývá Vánoční světla Cherringhamu a jde o slavnostní večer, který by měl údajně přinést prospěch místní ekonomice, a nějak se předpokládá, že všechny lidi z městečka kulturně povznese, když se budou moci podívat na rozličné podnikatele, vlastníky obchodů a místní řemeslníky, jak stojí natěsnaní v několika řadách a kvílejí tradiční vánoční koledy.

Po večerech mohu dělat i lepší věci než tohle, pomyslela si Kirsty, protože jí připadalo skoro nesnesitelné, že tady musí stát mezi ostatními. „Slečno Kimballová, kdyby vám to nevadilo, pozvedněte laskavě pohled, buďte tak hodná. Opravdu by nebylo dobré, aby půlka sboru zpívala jenom do stránek zpěvníků.“ Kirsty dost pochybovala, že pan Všemohoucí, tedy sbormistr Roger Reed, jenž přes den šéfoval Greenwoodské komerční bance, vede zkoušku zrovna tím nejlepším způsobem. Stroze přikývla a usmála se, náležitě se začervenala a poslušně zírala na Reeda, který mával rukama jako Mickey Mouse v grotesce, v níž velel armádě smetáků.