Seběhla z úpatí kopce a vydala se podél řeky, již kousek po proudu překlenoval most, široký jen natolik, aby se minula dvě auta. Byl opatřený zábradlím – když jste jeli autem a vystrčili z okénka loket, mohli jste se ho dotknout. Dnes se Abby stala nečekaně svědkem neobvyklé scény. Divné bylo už to, že auto, projíždějící po mostě, uprostřed zastavilo. Byl to sladce červený starý kabriolet – možná tak ze šedesátých, sedmdesátých let. Střechu měl staženou. Byl docela dlouhý, na konci s těmi legračními ploutvemi. Takovou kraksnu si mohl pořídit jenom nějaký výstřední hejsek nebo sběratel. Abby neviděla řidiči do tváře, byl k ní otočený jen z profilu a zezadu, když se pro něco natáhl. Tipovala ho na střední věk. Muž něco zvedl… nějaký pytel…

Jo, staromódní pytel, ve kterém se uchovávalo krmivo – nebo se možná ještě používá, ale to ona nemůže vědět, rodiče nemají hospodářství. Vyjeveně zírala, jak muž pytel rozhoupal a hodil přes zábradlí do vody. Musel být docela těžký, protože ho řeka hned pohltila. Ale na zlomek vteřiny, než zmizel pod hladinou, Abby postřehla, jako by se v něm cosi pohnulo. Ne že by ho převrátil proud; bylo to spíš takové škubnutí. Hruď se jí sevřela předtuchou. V pytli je cosi živého. Ale to už vůz pokračoval v cestě. Abby shodila batůžek s učebnicemi a rozběhla se rychlostí, jakou snad v životě neběžela. Byla výborná plavkyně, běhání netrénovala. Učitelka však často zařazovala do hodiny tělesné výchovy překážkový běh.