Na sklonku noci se atentátník vplíží do hotelového pokoje a okamžitě stane před dilematem. Muž, kterého přišel zabít, obchodník se zbraněmi zásobující nepřítele, leží pod sítí proti moskytům. Měl by ji zvednout a riskovat, že spáče probudí, nebo by ho měl zabodnout skrz ni? Ve tmě je jeho terč jen nezřetelným stínem, kromě nohy vyčnívající zpod sítě hned vedle místa, kde stojí. Ten malý kousek obchodníkova těla ozařuje světlo z okna. Zabijáka vyleká náhlý hluk. Je odhalen? Ne, to jen na ulici venku zatroubilo auto. Napadne ho, že ten zvuk přišel z úplně jiného světa, než je ten, v němž se právě chystá spáchat vraždu. Strach z dopadení, mučení a popravy vyprchá. Záleží jen na tom, aby obchodníka se zbraněmi zabil dřív, než se začne bránit nebo stačí vykřiknout.

Sáhne do kapes. V pravé má břitvu a v levé dýku. Další dilema. Kterou zbraň by měl použít? Břitva mu připadá spolehlivější, ale z nějakého důvodu se mu hnusí. Hrobové ticho v pokoji ho přiměje strnout, jako by se bál, že by něco mohlo spadnout na zem a probudit jeho oběť. Ale nic takového se nestane. Uvažuje takto: když zaútočí dýkou, pronikne ostří kůží snadno, nebo narazí na odpor? Neubrání se pokušení přitisknout její hrot na svou vlastní paži. Spáčova noha, která se ho už málem dotýká, se náhle pohne. Jako by to nestačilo, vyděsí ho šimrání nějakého hmyzu na kůži. Ne, je to pramínek krve! Jeho krve.