Aislinino sídlo, podle tvaru pojmenované Sedlo, se nacházelo na kopci nad okolní krajinou a poskytovalo tak dobrý výhled na všechny strany. Ochranu mu zajišťoval vysoký kamenný val s pěti strážními výspami, místy se opírající o skály, a příkré svahy vrchu. Na dlouhé oválné ploše, rozkládající se na vrcholu, stály dřevěné kůlové stavby se slaměnými střechami a dva obdélníkové, z části zahloubené domy. V jednom bydlela Aislin, druhý patřil druidům. V ostatních stavbách žili další obyvatelé hradiště – kovář, který měl významné postavení, pekař, tkalci a jiní řemeslníci, a samozřejmě se zde nacházely i domy bojovníků. Obvykle tady panoval čilý ruch, všude pobíhali a pokřikovali lidé a děti, v ohradách hlučela zvířata.

Dnes však všude vládlo nezvyklé ticho. Obyvatelé hradiště se shromáždili na prostranství uprostřed, kde se jindy konaly trhy. Stáli tam namačkaní a znepokojeně si šeptali, přitom sledovali svou paní Aislin, druidy a šest elitních bojovníků, jak se k nim zvolna blíží na koních. I zvířata vycítila tíživou atmosféru a ztichla. Dokonce ani pekařova koza se neodvážila vyjít ven, aby se jako obvykle přikrmila čímkoliv, co kde našla. Aislin zastavila svůj doprovod a stanula tváří k lidem. „Dnešního dne,“ začala slavnostně, „se rozhodne, zda zůstaneme žít zde, nebo zda odejdeme. Ať předstoupí tři vaši zástupci, které jste zvolili, aby se zúčastnili hlasování a hájili vaše zájmy.“ Z davu vystoupil kovář, čtrnáctiletý mladík a stařena.