Musím se přiznat, že o análním obušku jsem až do dnešního dne nikdy neslyšel. Díky Leighovu nadšeně barvitému popisu jeho včerejšího dobrodružného rande se Stevenem, se kterým se seznámil prostřednictvím aplikace Grinder, jsem si ale zmíněný předmět dokázal docela dobře představit. Zajímavý začátek týdne. Bylo teprve 8:30, když jsem poté, co se mi při Leighově vyprávění křečovitě stáhly půlky, musel přehodnotit svůj plán odskočit si dopoledne na velkou. Zatímco jsem do počítače ťukal lékařskou zprávu, snažil jsem se vypadat, že odborně zvažuji Leighovu obavu, zda je možné energickými pohyby análním obuškem perforovat střevo – a zároveň jsem přemýšlel, jestli je spojení anální obušek oficiální název (pro případ žaloby je vždy žádoucí používat přesnou terminologii).

Pochopitelně mi přišlo nevhodné zeptat se na to Leigha, i když jsem si byl jist, že on správný název zná – koneckonců si ten obušek koupil. Dopsal jsem větu a odpověděl Leighovi na jeho dotaz: ano, hypoteticky to možné je. Jakýkoliv cizí předmět vražený do zadku může protrhnout střevní stěnu, která je sice pevná, ale jen 2 mm silná. Vzhledem k tomu, že jediným Leighovým příznakem byly zažívací potíže, jsem ale vážně pochyboval, že mu obušek prošel devíti metry střev, které tvoří gastrointestinální trakt od konečníku až po ústí žaludku, a způsobil dané potíže – ať už do něj Steven obušek rval se sebevětší vervou. Viděl jsem, jak se Leighovi ulevilo, když jsem mu to vysvětlil (zvlášť když nevykazoval další příznaky a vyšetření neodhalilo žádnou abnormalitu). Musím přiznat, že na mě Leighova naprostá absence jakýchkoliv rozpaků udělala dojem.