Petru už unavuje poslouchat věčné snoubencovy žárlivé scény, navíc se jí nelíbí ani nátlak na založení rodiny, protože se jí slibně rozbíhá kariéra novinářky. Když dostane nabídku, aby zpracovala reportáž o lidech, kteří museli pracovat za války pro říši, je nadšená. Během pátrání ovšem zjistí, že totálně nasazení byli i její prarodiče. Její babička Christina se přitom navíc dozví šokující informaci, která všechny hluboce zasáhne.

Petra po paměti sáhla po mobilu, zamžourala na zářící displej a – rázem byla vzhůru. Cože? Půl deváté? Nadzvedla se na lokti a zkontrolovala čas na budíku. Ne! V devět je porada, to nemůže stihnout. Jak to, že ji budík nevzbudil? Vždyť ho večer nařizovala. Fakt? Nařizovala? A večer? Přesnější by bylo říct nad ránem. Domů ji Vojta dovezl až ve dvě. A předtím… Ne, nemá čas přemýšlet o včerejšku! Vyskočila z postele, a když v rychlosti zapínala kávovar, zrak jí sklouzl na zbrusu nový prsten s blýskavým kamínkem, který od včerejška zdobil její levý prsteníček. Vážně se včera zasnoubila? Tak trochu by spíš čekala opak – decentní a vlastně takový nenápadný rozchod:

Čau lásko, jo, a příští týden nemůžu. Tak dobře, možná na kávu bychom zajít mohli, co říkáš? nebo tak něco. Zkrátka – poslední dobou to nebylo ono. Vojtěch měl málo času, chodil pozdě na schůzky, občas se na ni utrhl nebo ji zprudka odbyl. Pak se to snažil urovnat něžnostmi a drobnými dárečky, pravda, ale osten ublíženosti v Petře zůstával. A vůbec si nebyla jistá, jestli má jejich vztah perspektivu. A teď tohle! Jak ho to jen napadlo? Ne, připomenula si znovu, nemá čas o tom přemýšlet. Otočila pákou sprchy na maximum. Při pohybu paží se prsten zase zatřpytil. Tak hodně štěstí v novém roce, Petro. Pěkně to začíná… Porada už byla v plném proudu. Když se Petra plížila na volné místo u dlouhého stolu, šéfredaktor ji jen probodl pohledem, ale bez přerušení pokračoval.