Dobře že jsem nedala své srdce pohlednému Nedu Seymourovi a nestala se jeho chotí. Jeho otec znovu upadl do chudoby a brzy zemřel. Přistihli ho, jak kuje pikle proti Johnu Dudleymu. Zatkli ho, obvinili a potom popravili za zradu. Hlava rodiny je mrtvá a zbytek opět zruinován. Jeho manželka, Anna Stanhopeová, známá svou pýchou, žena, která kdysi měla tu drzost odstrčit moji učitelku, ovdovělou královnu Kateřinu stranou, aby mohla jít na večeři jako první, skončila zavřená v Toweru. Ned nesmí ke dvoru vůbec. Naštěstí jsem se za něho neprovdala.

Navzdory laskavým očím je nyní zneuctěným synem zrádce. Udělala jsem dobře, že jsem nikdy nedovolila, aby se otcova ctižádost vetřela do mých modliteb, ačkoliv nejsem schopna ubránit se vědomí, že všichni zástupci reformované církve, všichni protestantští věřící, každý žijící světec v Anglii, si přejí, abych se provdala za krále a v čele říše vykročila na svatou pouť do našeho nebeského domova. Ne že by můj bratranec, král Eduard, tenhle názor sdílel – stále trvá na tom, že se ožení s cizí princeznou. Avšak nesnese, aby byla papeženská. Ze všech protestantských dívek jsem ta nejvhodnější, oddaná náboženství, které sdílíme. Jsem jeho dětská přítelkyně a navrch z panovnického rodu. Otec nařídil, aby mě cvičili v řečnickém umění, neboť je to královská dovednost, a já se dobrovolně pustila do studia arabštiny, hebrejštiny, latiny a řečtiny.